Svátek

Dnes je: Úterý, 21. listopad 2017
Dnes má svátek: Cecílie
Zítra má svátek: Klement

Menu

Anketa

Miniaplikace

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Partneři











TOPlist

Mistrovství ČR škol




Hlavní stránka arrow Články arrow Ostatní arrow Tábor - šachové soustředění 2008
Tábor - šachové soustředění 2008
Napsal Vladimír Fišer   
Pátek, 08. srpen 2008

Letos jsme po roční pauze opět uspořádali letní tábor se šachovým soustředěním. Jak se nám to vydařilo, se můžete dočíst dále.

Horní co? Žleb? Bezvadné…no, hm, a kdeže to vlastně, jó u Šternberka, jasně.
Jen pro jistotu mrknu na mapy.cz…nezná!!? Že by problém s připojením? Zkusím Šternberk. Je tady. Asi jsem se prve přepsal.
Tak znovu „Horní Žleb“, enter. Nic! To snad… Klid, nádech, výdech.
Že bych se přeslechl? Co takhle Dolní Žleb. No sláva, mám tě.
Ale tady nikde žádná základna není!!! Špatný den? To se mi přece nestává!
No tohle, tady si. Kousek po cestě na sever, kolem lomu a jsme tam. Příště si radši vezmu mapu :-(

Střih.

Sobota 26. 7. 2008, vlakové nádraží ve Zlíně, bude třičtvrtě na devět.
Mimo mísu - jaké je v současnosti nejdelší uznané české slovo bez samohlásek? Čtvrthrst. Pěkné.
Zpátky na nádraží. Přestože sraz byl až na devět, už nás tady pár duší je. Pomalinku začínáme přečíslovat ostatní cestující. Nemáš toho nějak málo Adame? Na co spacák, že. Naštěstí nemá domů daleko. Dá se to stihnout včas.
Tak začnem. Jméno, potvrzení, kartička, ti menší batohy, většinou spíš kufry, do auta. Ještě se vleze několik spacáků. Kontrola počtu. Jeden mínus! Kde je Honza? Telefon. „O půl desáté?! Přece byl sraz posunutý na devět!“ Ještě že máme časovou rezervu.

Přijíždí vlak. Nástup, zamávat, zamáčknout slzu. Špatně jsem se díval nebo žádné nejsou? V Otrokovicích nás čeká zbytek. Utvoříme jednu větší skupinku a na druhý perón. České dráhy příjemně překvapily a pět minut zpoždění není žádná hrůza. Zvlášť když jsme až v Olomouci za neuvěřitelných 35 minut.
Před nádražím nás čeká smluvený autobus. Po odchycení řidiče kroužícího v blízkém okolí, který přestože je sraz před nádražím, nečekal že přijedeme vlakem, jsme se už v pohodě nalodili do autobusu a vyhlídkovou rychlostí se přemísťujeme k základně.

Našli jsme ji na první pokus. To potěší. Majitel zde sice není, ale čeká na nás jeho zástupce. Procházíme nečekaně velký areál. Tady jsou chatky. Odhaduji kolem třiceti. Sekl jsem se nahoru jen o čtyři. Hlavní budova, velká jídelna, střední jídelna, kuchyň, nově zrekonstruované záchody a sprchy, pokoje, menší tělocvična na špatné počasí. Na první pohled příjemné překvapení, na druhý je potřeba malé přehodnocení.
Naštěstí paní kuchařky mají s sebou předvídavě neskutečnou spoustu nejen drobných, ale hlavně nutných věcí.

Konečně se můžem ubytovat. Chatky vypadají dost dobře. Pak nastává dilema. Zásuvky jsou tady hodně nedostatkový sortiment. Tedy v podstatě úplně nedostatkový. V době mobilů a noteboků je to jedno z rozhodujících kritérií nutících čtyři vedoucí k přesunu do původně zamítnutého pokoje v hlavní budově. Posunout skříně, donést jednu postel, vyměnit matraci, trošku rozházet po pokoji „nepořádek“ a už se to dá přežít. Máme devět dní, abychom si to tady všichni užili.
Nedostatkovým zbožím je zde rovněž mobilní signál. Kyslíkoví a oskaroví šťastlivci mají při usilovném hledání příležitostné šance na spojení. My, bývalí pegasáci už nemáme ani křídla, ani signál. T-mobile je zde něco jako yetti. Věříme na něj, někdo ho prý viděl, ale cíleně jej získat je poměrně náročný turistický až alpinistický výkon.

Všichni vybalit a pomoct nanosit materiál do heren. Největší prostor samozřejmě zabírají šachy. Zatím úhledně poskládané na několika místech, což se v krátké době změní. V jídelně šachy, v herně šachy, na chatkách šachy, otevřete konzervu a …

Rosťa a naše tři kuchařky usedají ke stolu a svádí tříhodinový oboustranně vyčerpávající souboj o jídelníček. Vítězem se nakonec stáváme všichni. To potvrzuje hlavně nejmladší osazenstvo, u kterého nemusíme řešit, komu co nechutná, kdo co nejí apod. Právě naopak dle přísloví „kdo pozdě chodí …“, se i vedoucí naučili pro jistotu dostavit k jídlu v nekratší možné době po zvuku kolejnice.

Dopolední program je výhradně šachový. Tři skupiny podle síly. Ti nejlepší mají navíc jedinečnou možnost vyslechnout přednášku mistra Slovenska a zatepla ještě čerstvého mistra Skotska, tedy GM Jána Markoše. Nemohu jinak, ale to byly šachové přednáškové orgie. Jestli Honza někdy nestudoval rétoriku, tak klobouk dolů. Dar od boha nejen na šachy.
Mimochodem Skotové mu nedovolili ani si odvést vítězný pohár. Důvodem nebyl pověstný skotský smysl pro šetrnost, ale pravděpodobně neskutečná 115letá tradice tohoto mistrovství, která nedovoluje tuto trofej vyvést za hranice.

Odpoledne jsme se vydali na hrad do Šternberka. Cestou jsme nechtěně vyzkoušeli „zkratku“, která nakonec dokonce skoro zkratkou byla. Akorát to doslova zabijácké převýšení nevyvolalo příliš velké ovace, ale smluvený čas prohlídky jsme stihli přesně.
Odměnou pak asi pro většinu nebyl cílový hrad, ale cukrárna v podhradí, tedy na náměstí. Nepovšimnuta neskončila ani moderní městská skoro kašna, kde ochladili své tělo osvěžujícím proudem vody nejen nejvýše umístění na Elo žebříčku mezi námi.

Maximalisticky pojaté soustředění nemohlo skončit u jednoho velmistra, tak se zde sešli hned dva. Tím druhým byl Vlasťa Babula, který nás poctil návštěvou i se svojí slovenskou manželkou Marianou a malým Vlastíkem. Můj neodborný odhad pokračovatele rodu Babulů je něco kolem dvou let. Neúnavně udržoval svojí dětskou sekačkou trávníky i asfaltové hřiště a bez odpočinku zvídavě korzoval areálem. Doufejme, že z něj bude minimálně tak dobrý šachista jakým je Vlasťa a nezůstane jen u úpravy zeleně :-)

Taková koncentrace šachových znalostí nemohla zůstat jen pro pár vyvolených, takže se večer odehrála speciální šachová simultánka, kdy se oba velmistři postupně střídali v tazích. Nebáli se hrát i pro diváky, takže bylo možné shlédnout zajímavosti typu “aktivní král v zahájení”. Vítězové byli předem jasní, ale přesto se podařilo dvakrát zvednout vlajku vítězství také naší početnější straně.

Přestože nevím kdo, kdy, jak a co domlouval, ale z úterka na středu se táborem prohnal David Kaňovský. Neznalým nechal nahlédnout do krásy Porto Rica. Pokud někdy budete chtít vysvětlit pravidla čehokoliv, nemůžete si vybrat lépe. Ráno si sbalil své kolonisty, kukuřici, loděnici a zmizel.

Středa patřila Vlasťovi Babulovi, proti kterému zasedla v minisimultánce celá áčková skupina. Hezké tři remízky z pěti partii a zas bylo co rozebírat.
Stejné složení smetl druhý den i Ján, který se během hodiny dostal s Michalem do remízové koncovky, jediného to půlbodu, a zbytek si pak vychutnal.

To už nás opustil Rosťa, který musel do Vídně na letiště pro část rodiny a taky jej volaly pracovní povinnosti. I když jak jej znám, tak ty už možná řvaly.

Aby byl šachový přehled kompletní, tak nemůžu zapomenout na páteční příjezd Petra Bažanta a jeho sobotní přednášku. Jasně, Petr Bažant už zde byl, i Michal Bažant, ale teď se bavíme o zakladateli rodu Bažantů. I když zakladatelem rodu je-bude vlastně už i mladší Petr. Trochu se do toho zamotávám. Prostě už se o tom radši nebudem bavit.

Počasí nám celou dobu přálo, takže až na nějaké malé provokace v podobě hřmění a tří krátkých demopřeháněk bylo nádherně celý týden. A kdybyste viděli tu noční oblohu, mléčnou dráhu, padající hvězdy…dlouhou dobu se nedalo odtrhnout oko od té krásy, ale spát se musí.

Nejdou opomenout ani návštěvy šternberské pohotovosti, kde si Staňa už mohl skoro založit zákaznickou kartu. Naštěstí nic nebylo tak strašné jak to vypadalo, takže jsme nakonec všichni odjížděli domů ve zdraví a plné síle. A Lukáš si aspoň bude moct v Praze před kamarády hrát na drsňáka se svými třemi stehy. Statečný kluk. Má můj obdiv.

Když se ohlédneme za mimošachovými aktivitami, tak skvěle situovaná dvě hřiště uprostřed areálu umožňovala kdykoliv hraní nohejbalu, fotbálku, volejbalu a dokonce basketu.
Všichni si užili vrchovatě soutěží a her. V nohách měli za celý týden naběhány kilometry, stolní hry se točily tak, až z nich kostičky a figurky lítaly a ztrácely se, trochu jsme provětrali taky vědomosti a čtyřnohý Jarčin spolubojovník Max byl téměř umazlen a unošen do jeho vysílení.

Netušil bych, že “azimut” je pro většinu dětí, i starších, neznámé slovo. Cokoliv jehličnatého je pouze smrk nebo borovice. Překvapí, když poznávání pohádkové knížky podle ukázek se stane hrou skoro jen pro jednoho hráče, a to zrovna Maiku Phamovou.
Nezapomenutelné bylo i pantomimické ztvárnění Sněhurky a sedmi trpaslíků v podání Cyrila. Chvíli zběsile mával rukama a po nechápavých pohledech předvedl téměř ukázkový tanec svatého Víta. Netuším jak a podle čeho to poznala, ale opět Maika zaperlila správnou odpovědí.

Mým osobním postřehem je, že nejlépe ukryté věci jsou ty, které umístíte více než 1,5 m nad zemí. Pro většinu téměř neviditelné. Stejně tak je zajímavé, když skoro polovina dětí dokáže na lesní cestě najít starou žvýkačku, ale téměř stejný počet projde kolem ležícího dřevěného šuplíku aniž by ho zaregistroval.
V duchu jsem hodnotil obrovské nasazení, nadšení, bojovnost a tah za vítězstvím téměř u všech soutěží a her, které ne vždy byly snadné. Nebál bych se dokonce říct, že byly některé i dost náročné. Všichni ale makali pro družstvo, takže naplno.

V pátek večer jsme udělali táborák. Neúnavný Mira zvládl se dvěma minipřestávkama na špekáček hrát na kytaru necelé tři hodiny v kuse. Tomu taky říkám výkon. Co na to prsty? Pravda, že skupinový zpěv nebyl nacvičen, takže někdy to bylo uši trhající, ale o to víc v tom bylo nadšení. Dokonce Linda předvedla pár tanečních kreací. Narozdíl od skoroprofesionálky Barči.

A byl tady konec. Sečtení všech získaných zlaťáků ukázalo neskutečně vyrovnané výsledky, takže o pořadí rozhodovala poslední soutěž zaměřená na historické události, kdy všechna družstva hodně překvapila svými znalostmi. Odměnou jim byly očekávané dobroty a sladkosti, které se posléze rozrostly o další pochutiny z vydražených ostrovů Karibského moře.

V sobotu přijela vítaná návštěva v podobě maminky Filipa. Ochotně slíbila pomoc s odvozem části z neskutečné hromady báglů, kufrů a spacáků. Za odměnu jsme ji vyměnili píchlé kolo, takže si alespoň provětrala ještě nepoužitou rezervu a my jsme se mohli vytáhnout, jací že jsme to šikovní chlapi :-)


Neděle 3. 8. 2008
Rozdaly se diplomy, které si každý poprávu zasloužil, ať už s jakýmkoliv místem.
Začíná velký úklid. Debordelizace chatek. Ne všichni zvládali sbalit to s čím dojeli, někteří neměli sílu na zavření kufru. Ta špína dělá s objemem oblečení divy. Předvídaví rodiče vybavili své ratolesti přehledným seznamem. Na roztřídění her a spočítání šachů bylo potřeba mít minimálně několik semestrů matfyzu.

Autobus nepřijel načas, ale hodně překvapivě už půl hodiny před smluvenou dobou, takže jsme do něj alespoň v klidu mohli naskládat zbylá zavazadla a nachystat se k odjezdu. Zamávali jsme Petrovi, který musel sám douklízet, co jsme “opomněli” a vyrazili směr hlavní vlakové nádraží Olomouc. Díky včasnému panu řidiči, jsme pak měli hodinu čas, takže jsme zabivakovali v parčíku před nádražím. Po zkušenostech ze Šternberka byla nedaleká stříkající kašna ihned přidána do zakázaných atrakcí.

Cesta vlakem pak už byla spíš návratem ke každodením rutiním starostem, ale také ke svým rodinám. Však se také v Otrokovicích všichni zde očekávaní ztratili jak pára nad hrncem.

České dráhy opět usoudili, že je potřeba vyvinout činnost ku prospěchu cestujících, takže “vizovická střela” byla nahrazena z důvodu výluky speciálním spojem. Ti kteří z nás zbyli, jsme se nacpali do autobusu s obrázkem vláčku na popisné ceduli a už bez komplikací dojeli až do Zlína. Tam jsem se ani nestihl dvakrát otočit a kromě pár stálých obyvatel nádraží bylo prázdno. Zamáčkl jsem tedy alespoň svoji nostalgickou slzu nad krásným týdnem a vydal se na cestu k domovu s myšlenkou že příští léto je proklatě daleko.

Fotky a několik videí naleznete na www.volny.cz/asoka




  Komentáře (3)
Dupe thias website
Přidal Dave website, 10-01-2009 23:53
I was crying your website and I can say it is perfect is also good. http://1234.dupa.warszawa.cn,
Přidal Cyril Ponizil, 16-08-2008 17:56
Chtěl bych poděkovat pořadatelům za jejich snahu,a za to,že pro nás tábor připravili:).Jinak článek je pěkný,krásně se čte
Přidal Petr Bažant, 08-08-2008 23:52
Jak jsem avizoval: tábor je na novoborském serveru. :)

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.2

 

Poslední komentáře

klik Malenovice A - Zl...
Souhlasím s Matějem. Hned po zahájení jsem ztratil pěšce, přestože jsem si toho hrozícího obratu ...
Autor: Kokrda Vladimír
[21.11.2017 - 17:13:35]
klik Prušánky - Zlín A...
Přijímám Martinovu výzvu a doplňuju info k mojí partii. V jejím průběhu jsem minimálně dvakrát by...
Autor: Mirek K.
[21.11.2017 - 00:06:12]
klik Prušánky - Zlín A...
Článek ráčí býti napsán, přeji příjemné počtení a v případě nesouhlasu se neostýchejte vyvrátit m...
Autor: Martin Senkyr
[19.11.2017 - 23:47:29]
klik Zlín C - Boršice ...
Článek je doplněn (doufám, že bez chyb :grin )
Autor: Jakub Martinka
[13.11.2017 - 21:03:36]
klik ŠK Staré Město "D...
aha, takže jak jsem se včera ptal, jestli jsme vedli nebo prohrávali, tak vidím, že obojí byla pr...
Autor: Mirek K.
[13.11.2017 - 17:11:45]
© 2017 Šachový klub Zlín
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.

Parse error: syntax error, unexpected $end in /mnt/data/accounts/s/sachzlin/data/www/modules/mod_birthday.php on line 95